Úpadek realismu nebo reality? Vánoce a socialistický realismus.
Odhadnout, co nás čeká tady, je téměř nemožné. Na druhou stranu můžeme celkem s jistotou předpovědět, co neuvidíme: obrazy člověka v jeho přirozeném prostředí, při běžné činnosti. Co to znamená? Je naše dnešní realita nezajímavá? Málo inspirativní, nefotogenická? Nebo je současné umění od reality odtrženo? Stalo se tak nezajímavým, nedůležitým?
Člověk a jeho svět býval v minulosti častým tématem. Malovali se lidé při jejich každodenních aktivitách, v domácnostech, v hospodách, postelích… a při práci. Dnes už to tak není. Obrazy cestujících v dopravní špičce, zákazníků čekajících ve frontě u pokladny a obrazy zaměstnanců v zasedačkách a na úřadech prostě nejsou. Posledním velkým uměleckým směrem, který měl v “popisu práce” zachycovat člověka, byl socialistický realismus. Tady je ale nutno zmínit, že i když název obsahuje slovo “realismus”, byla spíš zobrazována ideální realita či pouhé zlomky skutečnosti, navíc vybírané na základě ideologického diktátu.
Realita dneška |
Dnes člověk v jeho každodennosti za vhodný námět pro obraz každopádně považován není.
A už jsme u těch Vánoc. Ve svátek, který slavíme společně a má tedy v sobě dokonce punc vzájemnosti, dotváříme jeho atmosféru obrazivem, starým tak sto let. Při pohledu na dějiny výtvarného umění se zdá, že lidé poslední století v zimě nic nedělali. Proč?
První možnost: Dřív bývala realita jedna. Nacházela svůj výraz v dobovém stylu… gotika, baroko, renesance… styl dokonce znamenal kodex, co a jak se má malovat. S příchodem turbulentního dvacátého století všechna tabu a omezení padla. Dnes je všechno dovoleno a umělci mohou vybírat z nekonečného množství námětů, takže je asi logické, že na člověka v obyčejném prostředí se zaměřuje mnohem méně tvůrců než dřív. Sdílené základní hodnoty jsou navíc velmi nejasné. Asi je to sen, ale jako malíř i jako architekt bych rád cítil pozitivní proud doby. Přece musí existovat. Co Vás napadá? Co teď vlastně jdeme slavit?
Druhá možnost: Dnes už člověk v běžných kulisách práce či odpočinku objektivně není tak vizuálně přitažlivý a imaginaci podněcující jako dřív. Je to daň, kterou platíme za úbytek fyzické práce, migraci do kancelářských budov. Realita dneška je možná tak mdlá a nanicovatá, že snad ani nestojí za to ji nějak umělecky zpracovávat. Skutečnost, které chceme věnovat pozornost, a skutečnost, kterou každý den zažíváme, se tak od sebe čím dál víc vzdalují.
Třetí možnost: Zrychlené tempo doby vede k vyprázdnění rituálů. Rituál, třeba oslava Vánoc, dříve znamenal výraz hodnot, které jsme sdíleli, a byl čas ho prožít plně. Dnes si už nejsme jisti, co znamenají, a „sdílet“ je tlačítko, nikoliv zážitek.
Odpověď na otázku, jestli máme vinit dnešní umění nebo dnešní společnost, je asi zřejmá. Zřejmé mi zato není, co mám vidět jako pozitivní trend, společný směr – a přitom z historické zkušenosti vyplývá, že musí existovat.
Rostislav Říha
Pavel Mašín, problém integrity, aneb General Sir, thumbs up!
Generálu Pavlovi mnozí vyčítají, že nesouhlasí s medailí pro Mašíny, protože zabili nevinného pošťáka. Přijde mi to unfair.
Rostislav Říha
380V
Ma ́m ti ́snivy ́ pocit, zˇe jsme na cesteˇ pokroku neˇco ztratili, zˇe jsme prˇisˇli o neˇjakou du°lezˇitou schopnost.
Rostislav Říha
Lvi, fotbal a slova
Řešíme spíš slovní urážku než brutální útok. Obojí je za hranicí pravidel, rozdíl je však nepopiratelný.
Rostislav Říha
Obraz je výrobek, který se nedá vyfotit
Mám výstavu. Přitom člověk pokaždé bilancuje. Vystavuju po dlouhé době olejomalby. Když jsem je v noci před vernisáží v podpalubí lodi, kde je galerie, instaloval, tak jsem s nimi byl najednou sám jinak, než v ateliéru.
Rostislav Říha
AI aj aj, cítím se nejistě
Je fajn, když věci a programy myslí za mne. Ale chtěl bych k tomu ještě aspoň iluzi, že kapitán jsem já.
Rostislav Říha
Lyže jsou nejnesmyslnější sport
Lyžuju moc rád. Rychlost, náklon, ten pocit, jak to člověka z dobře zakrojeného oblouku až vystřelí.Sjezd si užívám, ale teď v Rakousku mi to, co ten sport s sebou nese, přišlo prostě moc. Když děláme tohle, tak zasloužíme trest.
Rostislav Říha
Křesla, počty. Pro demokracii zcela D'Honestující postup, lžou nám. A může za to Belgičan.
Demokracii obhajují jako systém, který nejlépe deleguje vůli občanů. Lžou. Když jedné straně k zisku jednoho křesla stačí hlas 19 tisíc lidí a jiná na křeslo ve sněmovně potřebuje hlasy 43 tisíc lidí, tak to přece NENÍ V POŘÁDKU.
Rostislav Říha
Piráti, Kalousek a půlka zadku.
Podle Voltaira prý, když pirátům došlo na moři maso, tak každé zajatkyni ujedli vždy jen polovinu zadnice. Rád bych, aby se můj národ zachoval také logicky.
Rostislav Říha
Bouráme sochy, abychom zapomněli. Mariánský sloup i Stalina.
Myslím, že sochy poplatné minulým režimům se bourat neměly. Mrzí mě i to, že se přejmenovávají náměstí. Jsem přesvědčen, že to vede k tomu, že si přestáváme pamatovat minulost a činí nás to méně zodpovědnými vůči budoucnosti.
Rostislav Říha
Jsem zřejmě rasista
Většina z nás, když chceme prezentovat, že rozhodně nejsme rasisti, má v rukávu příklad někoho jiné rasy, jímž v tom prohlášení zaštítí svou čistotu - názorů, nikoli barvy. Druhá věta pak bývá ta rasisticky generalizující.
Rostislav Říha
Ulice, cesty a cyklostezky
Ve městech asfaltujeme trávníky a dokonce kácíme stromy, abychom pak mohli ulice zaneřádit zbytečnými pruhy a nesmyslnými cyklostezkami. Silnice i ulice tak ztrácí svůj prvotní účel cesty.
Rostislav Říha
Uměl by Picasso být současný i v současnosti?
Kdyby Pablo Picasso žil v dnešní době, maloval by obrazy, točil klipy, nebo by hledal intelektuální název pro hromadu odpadků, vystavenou v galerii? Aneb dějiny umění prizmatem dostupných technologií.
Rostislav Říha
Swing a Žáček
Ženy jsou odjakživa lepší polovinou lidstva, tak proč jim to nyní kazit plíživě všudypřítomnou genderovou nivelizací.
Rostislav Říha
Architektura má bolet
S každou další rigidní normou nebo nesmyslným limitem mizí z návrhů obytných prostor opravdový život.
Rostislav Říha
Novoroční vzpomínka i přání
Zachovejme si odvahu i v příštím roce, aneb proč do toho znovu „jít”, byť výsledek je začasté nejistý.
Rostislav Říha
K(r)ácení volnosti
Kácejí aleje. Napsáno to zní dramaticky jako od ekoaktivisty. A ono to dramatické taky je. Většinou je prý to kácení proto, že silnice mezi stromy nesplňuje normu. Nebo jsou stromy dožilé. Myslím si, že je to blbost a blbost.
Rostislav Říha
EET... a chybí mi ten sýr.
Nejvíc mě překvapilo, že moje děti (15 a 16 let) EET jednoznačně podporují: "poctivým evidence vadit nebude, v hospodách se krade..." S tím nebo i s jinými argumenty moc polemizovat neumím ani nechci, můj odpor pramení odjinud.
- Počet článků 18
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 893x