Jsem zřejmě rasista

Většina z nás, když chceme prezentovat, že rozhodně nejsme rasisti, má v rukávu příklad někoho jiné rasy, jímž v tom prohlášení zaštítí svou čistotu - názorů, nikoli barvy. Druhá věta pak bývá ta rasisticky generalizující.

Z toho mi vyšlo, že jsem rasista: Nemám rád bílý.
Zatím mi ublížilo jen pár Romů. Bylo to v dětství a byly to taky děti. Bylo to na Žižkově, stalo se to v 80 letech minulého století. Záminka byla, uznávám, chytrá - starší sourozenec chrání mladšího. Bílej jde po ulici, cikán do něj začne kopat, běloch nic, nic, nic, pak už se ožene - a v tu chvíli z průjezdu vystartuje parta, co jde bránit mladšího bráchu. Celkem citlivý a chytrý koncept, přesto ale zážitek s tím spojený moje představy o fair play nenaplňuje.
Žádný muslim mi nikdy nic neudělal. Když tedy nepočítám taxikáře v Jemenu, co mne svými slzami vmanipuloval do toho, že jsem - jistě předem domluvenému - policajtovi (jo, taky muslim, určitě) ve zinscenované kontrole zaplatil ...něco navíc. Takhle sprostě hrát na city mi taky nepřijde fair. Zase chytře vymyšleno a postaveno na soucitu. Emoci, kterou sdílíme.
O černoších nevím nic.
 

O žlutejch už nemluvím vůbec, ano, to už jsme u toho příkladného a překorektně nerasistického prohlášení. Když mi pod auto jeden skočil a zakrvácel sklo, tak jsem ho dohnal, donutil jet do nemocnice. Když jsme se bavili v čekárně, tak mi svůj, na první pohled nesmyslný, útěk vysvětlil: “U nás doma, když auto srazí chodce a zastaví, tak dav řidiče vytáhne a ztluče. Já věděl, že jste za to nemohl a chtěl jsem Vás uchránit bití”. Navíc: ještě před deseti lety pro mne v noci, ať chybělo to či ono, počínaje sektem, přes kondomy, až po rohlík na následující ráno, byla jedinou záchranou předražená benzínka. Dnes mám určitě blíž svého Vietnamce, který, narozdíl od benzínky, ví, jaké víno piju a občas mi něco dá jen tak.
A teď bílý, moje rasa: Nemám Vás rád a na vině jsou manažeři, úředníci a další middlemani. Vím, že kdybych žil v jiné kultuře, tak to možná budu vnímat jinak. Ale zdaleka nejhorší mi přijde to chladné, BÍLÉ zlo zákonů, smluv. Podmínek psaných malým textem. Podmínek, které nečte nikdo, krom právníka, hned nachystaného vpadnout do zad někomu, kdo spoléhal na fair play nebo obyčejnou slušnost a podal si přece u podpisu ruku.
Takže, jinými slovy: cikánský prank s ochranou mladšího bráchy, muslimské představení na téma “dostanu pokutu a moje rodina bude trpět”, žlutě hřejivý přístup “tady máte maličkost za korunu a jen přijďte zas, abyste nám zaplatil na každé položce o dvě víc, než jinde, my Vám ji sami rádi dáme do tašky”,to vše mám raději než to naše bílé:
“Ano, na začátku jsme si potřásli rukou a o všem se ujistili... a na konci vás ojebeme proto, že jste správně nepochopili ustanovení XY. Smlouvy ve vztahu k paragrafu A odstavec B. To nám dává možnost, abychom po vás požadovali pokutu ve výši...”.
Anebo další hezký model: “Když už spolu spolupracujeme a tady se nám rýsuje TAKOVÁ příležitost, tak do toho taky něco investujte a připravte XYZ - až to dopadne, tak se vám to vyplatí”. V překladu to znamená: “Už se známe, jednou jsme s vámi vyjebali, ale vám to zjevně nevadí, protože se s námi i přesto bavíte, tak proč vás nevyždímat ještě trochu.”
Se vší pokorou a vědomím, že se mohu strašně mýlit, tvrdím:
Cikáni jsou super, mají srdce. Neumírají na infarkt.
Muslimové jsou super, mají srdce. Umí dojmout a cítí potřebu zabít toho, komu srdce bije jinak.
Žlutí jsou super. Jsou pokorní. Tam snad ani srdce netepe, protože by rušilo tok toho, jak naslouchají. Takže tepe, ale jinak.
Bílý jsou na prd. Nemají barvu, jsou jen vychcaní. nemám nás rád. Od politiků tam nahoře po zbytečný nejnižší level managementu. Lži, kecy, využívání kliček. Kultura postavená na ranách do zad a zneužívání toho či onoho. Ze srdce nám přeju, ať skončíme jako staří Římané, které tehdy také přemohla kultura, která se jim tehdy zdála podřadná... snad čerstvá krev, která ale pořád ctila ty základní hodnoty, které se tehdy Římanům stejně, jako dnes nám, slily v houšti pravidel a zároveň jejich zpochybňování, a pak prostě zmizely.
To, že takovouhle katarzi potřebujeme, je mi líto. Poslední desetiletí to ale bohužel vypadá tak, že ti, kdo mají myšlenku nebo dokonce vizi, nedokáží nadchnout. A bohužel naopak. Nemoudří lidé chytají publikum na absenci myšlenek. Takže potřebujeme pár facek. Dáme si je sami? Nebo potřebujeme jinou barvu, rasu či kulturu, aby to udělala za nás?